Nestydím se! Žil jsem tak, jak mi srdce říkalo!

I want to go away (9)

1. května 2008 v 17:57 | Nathalie |  I want to go away
Snažila jsem se vám vynahradit tu mou nečinnost, a proto tu máte trošičku delší díl. Snad vás to potěšilo, ale neručím za to. Snad se bude líbit XD Pa N.
You know, who i am?
Nedokázal jsem to pochopit, co tu dělám a proč jsem se stal tak najednou upírem. Bylo více nežli podivné. Byl jsem tu sám a hledal Pey, která mohla být kdekoliv v tomhle …
"Kde to vlastně jsem?" Zeptal jsem se ho. Zamračil se a tím mi dal jasně najevo, že mu nemám klást takovýhle otázky.
"Ale copak, copak? Ty ani nevíš, kam si přišel?" Výsměšně mě ztrapnil a já se začervenal. Možná zlostí, možná jsem se styděl, že mi to nandal.
"Proboha, jak mám vědět kde to jsem, když ani nevím, jak jsem se sem dostal?" Rozčiloval jsem se, ale jedině do té chvilky, než mě jenom jedním pozvednutím prstu zastavil a mé svaly na tváři znehybněli. On umí opravdu kouzlit!
"Buď už prosím tě zticha." Unaveně dořekl a já mu věnoval jeden z těch nejhorších pohledů. Nakonec mé oči koukali rezignovaně a ramena, které jsem měl předtím nebezpečně napnuté, jsem uvolnil.
"Budeš mě alespoň chviličku poslouchat?" zeptal se a já tiše přikývl. Zvednutý prst uvolnil, položil ruku vedle těla a mě se odblokovala pusa.
"Poslouchám."

,,Hele, upíre-" nestihnul domluvit, protože já jsem se opravdu nasral.
"Nevolej mě upíre!"
"Tak promiň, já nevím, jak ti mám říkat, nepředstavil ses."
"Ty taky ne."
"Já jo!"
"Nevzpomínám si!"
"Máš slabou paměť?!"
"Tak jak jsi se to pojmenoval?"
"Frank!"
"Ok Franku, já jsem Gerard!"
"Cha-" Zasmál se.
"Co to mělo znamenat?" nevěřícně jsem se na něj zakoukal.
"Co mělo znamenat co?" pořád mu na rtech hrál pobavený výraz.
"To tvoje zasmání."
"Já se nesmál!" obraňoval se, ale já dobře viděl, jak se chtěl začít smát. Mě neoklame, Frank, Nefrank, mě už nikdo neoklame.
Frank dodal: "Já jsem se jenom uchechtl."
"Takže ti bylo něco k smíchu!"
"Něco málo."
"A pane veliký čaroděj, řeknete mi, co vám bylo k smíchu?" řekl jsem ironicky a on se už opravdu začal smát.
"Bože, přestaň Gerarde, je to směšný, to jak se tu hádáme." Smál se na celý les a chytal za břicho. Chtěl bych opravdu vědět, co mu bylo tak smíchu. A v tom mi to dopnulo, on mě oslovil, jako kdybychom se znali. Pamatuje si mé jméno.
"Franku?" chlapec zvednul smíchem zaslzené oči.
"Neznám tě?" naprosto vážným hlasem jsem se zeptal a čekal na jeho odpověď. Jenom se zamyslel a pořád ne mě koukal.
"Víš, Gerarde, já nevím, jak vypadáš, nejdřív si změň tu upíří fasádu, ať se můžu kouknout, na tvůj obličej."
Neměl jsem ani ponětí, že mám pořád tvář upíra. Ale jak si to mám změnit nazpět? Mám se ho snad zeptat? Kurva, vždyť já nevím, jak se takový upíří ksicht mění. Kdy a jak a vlastně proč!
"Ehm," sklopil jsem zrak " já vlastně nevím, jak ho změnit."zašeptal jsem tiše. Ale dostatečně, aby to slyšel i on.
"Promiň, já …" zmateně se trhal " já zapomněl, že jsi tu jenom chviličku." Dořekl.
"To nevadí, ok."
"Já sice upír nejsem, ale myslím, že ti můžu pomoct." Zaradoval jsem se. Vlastně on umí kouzlit! Pravděpodobně na mě byla ta radost znatelná, protože se začal usmíval.
"Ne, nebudu kouzlit, to já ještě tak dokonale neumím, nejsem tu dlouho. Ale myslím, že když se dokážeš ovládat a budeš na to myslet, tak by se ti ta tvář mohlo sama změnit, ne?" To mě taky mohlo napadnout.
Přivřel jsem oči a myslel jenom na to, aby se mi tvář změnila opět nazpět. Všechno v hlavě se mi vypnulo a mozek přestal pracovat. A že jo! Fungovalo to! Cítil jsem, jakoby jsem udělal jenom nějakou grimasu, toť vše. Otevřel jsem oči a Frank stál u mě, asi tak dva metry vzdálený. Pozoroval mi tvář a koukal do očí. Přejelo mnou teplo. Proboha, ať takhle na mě nekouká.
"Gerard Way?" zeptal se mě a pořád na mě civěl. Jak mě poznal? On ví, kdo jsem?
"Ty mě znáš?" udiveně jsem se zeptal, snad to není nakonec můj nepřítel, já je mám mnoho. Cítil jsem se docela trapně, protože nevím, s kým mám tu čest.
"Panečku, tebe bych tu čekal jako posledního!" začal se smát a oči ze mě spustil. Ulevilo se mi. Tu tíhu jeho zvědavého pohledu bych už déle neunesl.
"Promiň, ale já tě asi neznám." Zahanbeně jsem se podíval do jeho tváře, někoho mi připomíná, ale nevím, koho.
"Jsem Frank Iero." Můj pocit trapnosti se ještě více prohloubil.
"Pořád nic?" smutně se usmál. "Nevadí, jak by sis mohl na mě vzpomenout," červenal se. Děje se snad něco, o čem nevím?
" Nechodili jsme náhodou spolu do školy?" to byla nouzovka. Vůbec si ho nepamatuji, byla by to náhoda, kdybych se strefil. Když jsem tak přemýšlel, tak opravdu mě nenapadalo, odkud jinde by mě znal. Přeci od školy jsem se tak strašně změnil. Vzhledem úplně. Nechápu, jak by mě mohl poznat.
Rozzářili se mu kukadla. Fuck, je možný, že jsem to uhodl? Taky jsem se zaradoval.
"Ty jsi na mě vzpomínáš?"
"Oh, yeah, ale jenom matně." Zalhal jsem. Vůbec nemám ani ponětí, v které třídě byl Frank Iero.
"Nevadí, hlavní je, že sis vzpomenul na tu školu. To je zázrak, protože je to už nějaký ten pátek. Chodili jsme spolu na 2. školu. Tys měl 13 a já 11let. Občas jsme se srazili na obědě, nebo na hřišti." Jeho tvář byla plná očekávání. Měl bych si na něj vzpomenout, vždyť mi už o něm tolik řekl. Musím myslet.
Frank dodal: "Tehdy jsem byl takový malý, krpatý křeček. Tlusťoch a někdo, z koho jste si dělali legraci." Smál se, je vidět, že ho to vůbec netrápí, přešel přes to. A to je jednom dobře.
"Yeah!" vzpamatovaně jsem zaječel. To je on! Ale přeci předtím byl takový jiný a teď je …
"Jak sis vzpomněl na mě tak rychle, Franku?" šokovaně jsem se ho ptal.
"Oči," odpověděl sladce "já si tě pamatoval vždycky podle toho pohledu. Takový oči nemá nikdo na světě, jenom ty. Jako upír jsi je měl jantárovožluté, ale když jsi se změnil zpět, tvoje oči se taky změnili na ty tvé. A to jsou oči, na které se nezapomíná, protože jedině tyhle neonovozelené oči mě nechali žít tak, jaký jsem byl."
"Neměl jsem důvod, ubližovat ti."
"Vždyť v pohodě, jak vidíš, povznesl jsem se nad to období."
"A pak, já šel v čtrnácti na střední a v životě jsme se už nepotkali."
"Až doteď." Odpověděl s úsměvem.
"Až doteď …"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Tenhle příběh mám strašně ráda :D Ale chci se zeptat, chcete happy end?

Jo ! 50% (10)
Ne ! 10% (2)
Je to na tobě ! 40% (8)

Komentáře

1 Dee Dee | E-mail | Web | 1. května 2008 v 19:12 | Reagovat

Ooooo...wow..hehe...

2 Charlotte71 Charlotte71 | Web | 1. května 2008 v 22:45 | Reagovat

fuha....z toho snad nakonec nieco este bude XD tak tymto pokrackom si ma potesila....ale ja este stale neviem co je z Pey...a to ma znervoznuje...pls co s nou je?!

3 alicIA alicIA | Web | 2. května 2008 v 12:34 | Reagovat

awoj.....pred 2 mesiacmi som si zalozila dlog mohla by si si ma dat do obl. stranok aby sa mi to tam rozbehlo plspls????

4 Piratka Piratka | Web | 6. května 2008 v 20:29 | Reagovat

jeee, tak to je dobrééé :D prej nouzovka :D  no...to už bylo nějakou řádku let :D tý jo, hezkýý :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.