Nestydím se! Žil jsem tak, jak mi srdce říkalo!

Not the same as I used to be ...

15. března 2008 v 0:51 | Nathalie
Mikey/ Jared
Dnes jsem měl výjimečně moc těžký den ve škole. Písemka za písemkou a ještě k tomu ničemu jsem ani z daleka nerozuměl. Je to těžký, když opravdu nevíte o čem jste se učili posledního půl roku. A proč asi? Přede mnou seděl obzvlášť šukézní kluk. Jmenoval se Jared. Tenhle Jared se mi líbí už strašně dlouho, ale nevím, jestli je i on gay, nebo alespoň bisexuál. Ale jedno vím. Miluji ho. Celého, to jak voní, jak chodí, jak se směje. Ty jeho vlasy, nos a hlavně to, co na něm nejvíce zbožňuji, oči. Chtěl bych se těch dvou očí koukat hodiny a hodiny. Dokázal bych mu hladit vlasy snad týdny a přitom mu furt koukat do těch modrých očí, které se jenom málokdy střetli s mým pohledem. Neměl jsem jiné východisko, jedině internet a kluci, co mě vždycky po netu udělají.

Jenom jsem si vzpomínal na ty krásné noci, když mě dělali po netu. No úžasný. Já si ještě před půl rokem myslel, že se na nic podobného nedám, ale čas všechno změní. Nevím, co bych už bez internetu dělal, přeci nesmím si pořád dělat představy jenom sám. Někdy cizí fráze a slova uměj divy. Tak bylo tomu i dnes. Přišel jsem domů totálně utahaný. Prostě fakt grogy. Ani jsem nejedl, nic. Jen jsem sebou praštil na postel a čuměl na strop. Byl moc pěkný - bílý, takový hypnotizující. Usnul jsem ale pořád ne něj myslel. Moji rodiče dnes nebudou vůbec doma, brácha taky ne. Rodiče šli na nějaký stupidná ples, či kam do šli. A brácha, ten to zakotvil někde na párty u Berta. Místní šukací stroj. Brácha by o tom věděl lépe vyprávět. Dům jsem měl volný a já spal. Bože, větší kravinu bych ani udělat nemohl.
Když jsem se vzbudil, bylo něco kolem půl sedmé večer. Stmívalo se, ale zase už úplná tma nebyla. Tak jsem se nějak zvednul z postele a šel do koupelny. Shodil jsem se sebe všechno oblečení a kochal se vlastním tělem. Svaly jsem neměl, ale nebyl jsem zase nějaké tintítko - i když si to o mně všichni mysleli. Vlezl jsem si do sprchy a nechal na sebe téct teplou vodu. Bylo to tak uvolňující. Sakra, uvolňující. To mi připomnělo, že jsem ještě dnes nebyl na počítači. Umyl jsem si vlasy, tělo a vypnul proud vody. Kolem pasu jsem si obmotal bílý ručník a šel si přečesat mokré vlasy. Pak jsem si ty vlasy přešel jenom tak ručníkem a nechal je samovolně schnout. Nebudu jak malé dítě a vlasy si sušit fénem. Tak, když bylo moje tělo suché, šel jsem do skříně a odtamtud vyndal čistý kalhoty a triko. Tohle byli moje oblíbené kalhoty, ale stejně nebudou na mě dlouho. Když jsem si je začal oblékat, dalo mi to trochu práce, přeci praním se to vždycky nějak scvrkne a musel jsem vynaložit obzvlášť velikou námahu, abych se do nich navlékl. Nasadil jsem si brýle a zapnul comp. Kouknul jsem se, kdo je přihlášený. No nic moc, ale tenhle kluk s přezdívkou Frank byl minule docela dobrý. Bylo to snad to nejlepší, co jsem po netu zažil. Nečekal jsem dlouho a už mi blikala zpráva.
Těší mě krásko, tak jak? Chceš opět?Oh, potěšilo mě to, on si vzpomněl. Jo, jasně. S tebou chci vždy. Ďáble. Odepsal jsem mu. Čekal jsem, co ze sebe zase dostane. Dnes by mohl opět poslat nějaký to foto, nebo video. To už bych dočista zešílel. Máte novou zprávu. Otevřel jsem. Tak první otázka. Co máš na sobě? Co to je za hru? Ok, já se hrám rád. Džíny a triko.
Nevím, kam tímhle směruje ale líbí se mi to. Ne-e, špatná odpověď. Chápu. Svléknul jsem si triko a rozepnul džínsy. Teď už jenom rozepnutý kalhoty. Rozklepanou rukou jsem napsal a netrpělivě čekal na jeho odpověď. Tak se mi to líbí. Doufám, že tvoje ruka je právě na tvé bradavce a hladí ji. Tak jsem i udělal. Jo, je! Na více bych se nezmohl. Myslím, že chápe, že nemám ruce příliš volný a tak už neočekává další odpovědi. Fajn, tak teď si strč prst do puse a zasouvej si ho hluboko do krku. Nejlépe, kdyby sis olízal celou dlaň. Vysunul jsem jazyk a ruku olízl. Doufám, že se řídíš podle mých pokynů. Teď si začni jezdit tou rukou po hrudi a zjeď až pod pupík.
Cítil jsem, jak mi buší srdce. Rukou jsem si hladil hruď a sjel až tam níže. Zamrvil jsem se. Jo, tohle chci. Hrát se. Rukou zajeď až pod boxerky, ale ještě se ho nedotýkej, jen si hlaď stehna. Napínal jsem tělo a toužil ať se konečně ukáže zpráva s pokynem UDĚLEJ SE! Když už dýcháš přesně jak teď dychčím já pak si ho uchop pěvně do dlaně. A stiskni si ho.Představuj si, jak bych se asi u toho tvářil já. Ten obraz mám přímo v hlavě. Ten slastný úšklebek. Teď začni svou rukou pomalu hýbat. Pomaluuuuu. Ah, konečně. Rukou jsem si přejel přes celou dloužku a slastně vzdychl. Můj dych byl horký a já toužil po zběsilém tempu. Plivni si do dlaně a představuj si, že je to má pusa. Krásně úchylný, ale já to udělal. Plivnul jsem si sliny do dlaně a začal si ho oficiálně honit. Oči jsem přivíral a hlavu zakláněl. Tohle je ono. Studené, mokré vlasy mě šimrali na zakloněný krk, ale já se soustředil jen na jednu věc. Na to slavné uvolnění. Už jsem skoro byl, když někdo zazvonil.
"Do háje!" zcela naštvaně jsem zařval a ruku polekaně vytáhnul z rozkroku. Zapnul jsem si kalhoty a vykoukl z okna v pokoji, či náhodou neuvidím, koho to k nám vítr zavanul. Naklonil jsem se z okna, ale bohužel jsem nikoho neviděl a tak jsem musel sejít schody a jít otevřít. Po cestě jsem si vyzpěvoval nějakou debilní písničku až než jsem s nechutí otevřel dveře. Stál tam on. Skoro jsem spolknul vlastní jazyk od překvapení, samozřejmě. Nevykoktal jsem oni jedno slovo a tak se konverzace ujal Jared.
"Ahoj." Nesměle se na mě usmál a sklopil zrak.
"C-co tu děláš, Jarede?" najednou jsem nevěděl najít slova a jenom tápal v paměti po milém přivítání.
"No, já jsem chtěl jenom … " zrak pořád skloněný, hlas tichý, ale já přesto rozuměl ta poslední slova. "… chtěl jsem tě vidět."
Nevěřil jsem vlastním uším. Řekl to doopravdy, nebo to si zase jenom moje posednutá mysl vymýšlí, pro mě vysněné, verze?
"Co prosím?" neohrabaně jsem se zeptal.
"No, chtěl jsem tě poprosit o malou službičku." Podíval se mi přímo do očí a já se v nich ztratil. Nevěděl jsem, kde je sever a už vůbec jsem nevěděl hlavní město Norska. Nic, prostě prázdno a jenom jeho slova opakující slovo službičku.
"Pojď dovnitř." Zdvořile jsem mu mávnul rukou a odstoupil ode dveří. Nechápu, co ode mě může chtít? Od debilního Mikeyho Waye, buzeranta, který ho už ty dlouhé roky tajně miluje? Rozvazoval si tkaničky a já se nemohl udržet. Čuměl jsem mu na zadek. Je tak perfektní. Každá linie jeho těla, nebo tváře, všechno je na něm nádherný. Je dokonalý a kurva pro mě tak nedosažitelný cíl. Vzpamatoval jsem se a vyslovil tu otázku, která mě tíží od té chvíle, co zmáčknul zvonek.
"Hele, Jarede, pořád nevím proč tu jsi a -"
"Promiň!" skočil mi do řeči. Teď už vůbec nechápu.
"Za co to promiň?"
"Promiň mi za to, že jsem se celou tu dobu choval jako naprostý debil a zavíral oči před skutečností.
Promiň mi za to, co jsem ti celou tu dobu dělal.
Promiň mi celou tu dobu, když jsem se ti snažil vyhýbat.
Promiň mi za to, co teď dělám.
Promiň …"
Když to všechno říkal hleděl mi zpříma do očí. Konečně jsem cítil ten jeho pohled. Konečně jsem se mohl do těch očí koukat a neuhýbat jako malý fagan. Jak bych mohl mu něco neodpustit? Vždyť není ani co odpouštět. Láska odpouští sama - bez svolení, bez důsledků, bez svědomí.
Doufám, že tohle není jenom hloupá stávka o pár posraných babek. Jinak si to ani neumím vysvětlit. Dělá to pro srandu? Baví ho to? Nebo to fakt dělá z vlastního rozhodnutí a z vlastních citů? Nechtěl jsem už více přemýšlet, nechtěl jsem se dozvědět tu skutečnost. Mohla mě ranit a to já teďko nechtěl. Vím si to živě představit. Já se mu hodím kolem krku a on mi nakonec nakopne rozkrok se slovy, že vyhrál. A teď mu je jasný, že jsem buzna a ještě to slíznu.
Nedalo se přemýšlet, už ne. Jenom jsem tam hloupě stál a doufal, že se čas zastaví. A co bych pak udělal? Políbil bych ho a doufal, že si na nic nevzpomene? Ne, tohle ne. Já jsem chtěl, aby si to pamatoval. Já jsem chtěl, ať se mu přesně tohle všechno zaryje do paměti. A chtěl jsem, ať já nikdy nezapomenu na ten jeho nesmělí pohled a tiché vyznání. Pořád něco kecal, nedal se zastavit. Ale bylo to spíše jenom také tiché mrmlání, které asi pro něj moc znamenali. Pro mě taky, ale co z toho mám, když ani nevím, co říká?Mohl mi teď klidně nadávat do bůh ví čeho a já bych to nevěděl. Podešel jsem blíže. Chvěl se. Já taky, jenomže on strašně znatelně. Chytnul jsem mu rameno.
"Pojď, v pokoji mám tepleji."
KO-NE-C
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí?

ANO
NE

Komentáře

1 Maťka Maťka | Web | 15. března 2008 v 13:39 | Reagovat

jhooj super storry vaze...a inak pekny blog ak ces pozri aj moj VDAKAA

2 Maťka Maťka | Web | 15. března 2008 v 20:07 | Reagovat

inak vdaka za komentare na stranke ...moem si ta dat do oblubenych??

3 Maťka Maťka | Web | 15. března 2008 v 23:44 | Reagovat

nhom ja asi tes vem kto si :D ja som ta misina kamoska ves nie?:D jhoj diky za icq moje je 339618452

4 Fucking-Death Fucking-Death | Web | 17. března 2008 v 16:25 | Reagovat

Nathalie sa dokakal  jej comp a tak zeraz vas chvilku nebude obstastnovat svojimi uzasnymi story ....joooooj takze tolko...........a nevime co mam pisat snad ..... a neviem tak nic :D....

5 Charlotte71 Charlotte71 | Web | 19. března 2008 v 11:32 | Reagovat

uha ta posledna veta....:D v pokoji mam tepleji....myslim ze za chvilu tam bude mat dost horuco....a inak fakt super story....to je ta o ktorej si mi hovorila ze chces napisat...ta s Jaredom? podarila sa ti....jupii...pokracko...♥ ♥ ♥

6 pájina pájina | Web | 19. března 2008 v 14:48 | Reagovat

netradiční dvojice.. ale hezký

7 P!t@!@ P!t@!@ | Web | 19. března 2008 v 17:33 | Reagovat

diplom

8 Anaj Anaj | Web | 19. března 2008 v 20:22 | Reagovat

dokonale.. naozaj, naozaj dokonale <33

9 CandyKiller CandyKiller | Web | 22. března 2008 v 9:54 | Reagovat

Hmm ten začátek je jakobych "nekoho" slyšela...už se teším na pokračovaní...v Mikeyho pokoji je určite teplo :)

10 ChemicalVampire ChemicalVampire | Web | 7. října 2008 v 17:15 | Reagovat

OOO ano,pěkně do tepla...xD

zajímavá kombinace,právě sem něco takovýho hledala,díky xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.