Nestydím se! Žil jsem tak, jak mi srdce říkalo!

CHILDREN FROM HELL (3)

15. března 2008 v 0:05 | Nathalie |  Children from hell
Věnování:
Speciálně věnované mému andílkovi. Prosím, neodleť. Už jsem to říkala, snad mě vyslyšíš. ANGELES CON DIGO. LISTEN!
Part 3
Tichá ulice voněla nocí a Frank se snažil neusnout. "Neboj, za chvíli jsme doma." Zašeptal Gerard a Frankovo lehounké tělo si přivinul blíže k tělu. Hlavou mu lítali myšlenky, kdo to byl, ten co Franka tak zmlátil, nebo proč ho vlastně tak zbil. Zbývalo posledních pár uliček a oba mohli zahlédnout v dály se týčící domek.
Gerard přidal do kroku a Frank obmotal svoje ruce kolem jeho krku a pevněji se na něj přilepil. Neměl moc síle, ale stačilo mu to k těsnému tělesnému kontaktu. Gerard kopnul do brány a ta se poslušně otevřela. Pak vstoupili na nepěstovaný žlutý trávník a zamířili ke vchodu. Frankie nepromluvil ani slovo, asi ho bolelo tělo a hlavně duše.
Nikoho nesmí člověk takhle zmlátit. Přesto jeho zmlátili. Někdy měl Frank pocit, že mu snad i duši vykopnou ven z těla. Kdyby se to dalo, tak ji už nemá. Vždyť kdo by nechal duši potomkovi pekla? Kdyby mohli tak ho upálí, jako čarodějnice pálili v minulosti. Jenomže tehdy tu nebyl Gerard. Hrdina, co mu tentokrát tolik pomáhá. Ale bude tam i příště? Bude vlastně nějaké příště?

S boží pomocí Gerard otevřel dveře a vešel s Frankem do jeho bytu. "Tak tu budeš v bezpečí, dokud se nevyléčíš." Zašeptal Frankovi, když ho nesl nahoru po schodech. Vešel do tmavé místnosti, kterou tvořila veliká postel, skříň a noční stolek se svící. Jemně položil Frankovo klepoucí a zakrvavené tělo na svou dvoulůžkovou postel a zapálil svíci, která teď klidně odpočívala na stolku vedle postele.
Když si byl jistý, že Frank je pořád buď v bezvědomí, nebo spí, tak šel dolů pro nějaké obvazy, a nabrat čistou vodu. Vrátil se spět, vysvlékl ho a jemně začal obmývat. Zbavoval ho krvavých šrámů a ošetřoval rány. Nebyl léčitel, ale když si Frank nepřál léčitele, tak alespoň se mu snažil pomoct takhle.
Hadr namočil opět do nádoby se studenou vodou, opláchl a znova přiložil k Frankovým ranám. Neměl ani ponětí, co se s raněným člověkem dělá, ale doufal, že to jsou jenom povrchová zranění, která vyléčí desinfekce a čas. Když ho pečlivě ošetřil, tak šel pro pohár vody. Natočil do poháru ne příliš chladnou, ale zase ne teplou vodu a opět šel nahoru po schodech do své ložnice, ve které měl teď zraněného chlapce. Přitáhnul si křeslo blíže k posteli a čekal, kým se kluk probere.
Nechtěl kluka vyrušovat, tak jenom tiše seděl, v místnosti, kde i svíce dohořívala. Gerard chytnul pevně Frankovu ruku a potichoučku čekal, kdy se probere. Doufal, že mu nic není, co by mohlo ohrozit jeho mladý život. Sledoval, jak se mu pravidelně zvedá hruď a jak jsou jeho oči v nepokoji. Po čele mu stékal studený pot a řasy se nenápadně třepotali.
Místnost osvětlovalo jedině blikající světlo z plamene svíčky, které se teď odráželo od holých stěn. Chtěl u něj zůstat, a taky že neodešel.
Seděl tam a jeho ruku pevně svíral mezi svými dlaněmi. Sledoval jeho třesoucí se řasy a doufal, že udělal všechno, co se pro něj udělat dalo. Bylo mu ho líto. Proč k sakru lidé nemohli respektovat děcka z pekla? Proč to kurva došlo až takhle daleko? Otázky byli zbytečné, hlavní bylo uzdravení. Očima pořád zkoumal jeho tělo a tvář, snad si myslel, že ho může pohledem uzdravit.
Myslel, jenom marně doufal, že Frank je natolik silný, že se jeho tělo zotaví i bez léčitele. Plný nenávisti vůči sobě sledoval to pravidelné a chraptivé zvedáni hrudníku. Obviňoval se, měl ho vzít k léčiteli. Proč to, do hajzlu, neudělal? Neměl poslouchat Franka, když mu šeptal, že k léčiteli nechce.
Pročpak asi? Jestli byl důvod v penězích tak oba přeci dobře věděli, že Gerard toho lékaře zaplatí. Tolik myšlenek, zbytečných myšlenek. Myšlenek, které byli tak vlezlé, že nedovolili zdravému rozumu se pohnout k racionálnímu přemýšlení. Jestli Frank nechtěl, tak měl určitě nějaký pádní důvod. Jednou mu ho určitě řekne, ale na to se nejdříve musí uzdravit.
Upocenou ruku pořád pevně svíral a doufal, že ho ten pocit blízké osoby, dokáže probrat i ubolenou a děravou duši. Modlil se za něj, doufal, že buď je tohle jenom zlý sen a on uvízl v noční můře, nebo ho jen něco zkouší.
Na pokřiky byl zvyklý, teror už nevnímal, plivance mu už dávno muky nezpůsobovali, ale tohle je až příliš. Nikdo nikdy nesmí ublížit člověkovi, nebo jiné živé bytosti. A už vůbec nesmí ublížit bezdůvodně.
Proč ho jenom tolik trápil tenhle zmlácený človíček? Proč jeho vnitřek tak toužil po jeho probuzení? Způsobovalo mu muka jenom to vědomí dalšího zmláceného gaye, nebo ho opravdu k tomuhle potomkovi pekla táhlo i něco, co si nemohl přiznat? On chtěl, ale když se koukl na krev zaschlou na Frankieho triku věděl, že další utrpení mu nechce už nikdy více způsobit.
... PPPZ :*
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí?

ANO
NE

Komentáře

1 rusinkoo rusinkoo | E-mail | Web | 15. března 2008 v 0:06 | Reagovat

ahoj mas nadherny desing prosim ta nezavital/a by si na moju stranku a nezahlasoval/a za najhlepšiu celebritu?

prosiim

2 Dee Dee | E-mail | Web | 15. března 2008 v 18:44 | Reagovat

Do ten ankety si mal dať aj odpoveď: ano ano ano ano ano ano ano !!!! hhh

Pretože sa mi to paci paci paci paci paci paci paci paci a paci.

3 pájina pájina | Web | 15. března 2008 v 21:20 | Reagovat

aaaaaawww nádherný chci dál

4 Miša Miša | Web | 15. března 2008 v 22:45 | Reagovat

je to nádherné, ďakujem ti, zlatko :))

ja neodlietam, teda, aspoň nie navždy...sľubujem, že raz sa vrátim, že priletím zase späť... odchádzam len z okruhu pisateľov FF, neodchádzam od teba... ale neboj sa, raz sa určite vrátim...:* už len kvôli tebe...:)

5 Charlotte71 Charlotte71 | Web | 16. března 2008 v 21:13 | Reagovat

to je nadherne...strasne sa mi to paci....juuu ♥ ♥ ♥

6 Anaj Anaj | Web | 19. března 2008 v 20:30 | Reagovat

táto poviedka má v sebe niečo magické  <3

7 Jannica Jannica | Web | 26. října 2008 v 14:26 | Reagovat

Je úžasný, jak je to z dřívější doby. Má to svý kouzlo.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.