Nestydím se! Žil jsem tak, jak mi srdce říkalo!

I want to go away (6)

16. února 2008 v 19:39 | Nathalie |  I want to go away
Promiňte mi, opravdu se omlouvám za pomalé psaní ... ale (no radši nic :D) . Tak si prosím užijte už šestý díl, bože, to je už šestka? A to neplánuju nějak moc brzy skončit, ešte jsem se nedostala ani k tomu, co jsem vlastně od začátku plánovala :D Není to dlouhé, ale aspoň něco ...

Part 6 ...So real these voices in my head
Chvíli jsme se jenom o něčem ještě bavili, ale za malou chvíli už jsem jenom slyšel, jak Pey odfukuje. Asi už zaspala. Tak jsem ji teda pohladil po vlasech a nechal ať se vyspí. Oba jsme teď měli složitý den a spánek si zaslouží. Nestačil jsem přijít ani po čtrnáctou ovečku a zaspal jsem taky. Nevím, či se mi něco zdálo, nebo co, ale měl jsem pocit, že mě někdo pohladil po vlasech a dal mi polibek na čelo. Považoval jsem to jenom za sen, jenomže ono to asi sen nebyl.
Vzbudil jsem se hodně vyčerpaný a unavený. Tělo mě pořád strašně bolelo, ale dalo se to vydržet. Přetočil jsem se opatrně na opačný bok a chtěl vzbudit Pey. Nebudil by jsem ji, jenomže chtěl jsem aby měla teplou vodu. No teda po mně by ji už žádná teplá sprcha nečekala. Opatrně jsem se otočil na tu stranu kde si včera Pey lehla. Nebyla tady. To je divný, asi už snídá, nebo si vzpomněla na teplou sprchu. V duchu jsem se usmál. Ta holka vážně myslí na všechno. Je to prostě moje zlato. Vstát z postele mi dělalo hodně velký problém. Mé tělo bylo ztuhlé a bolelo mě. Pomalým krokem jsem se došoural do kuchyně. Tu ale nebyla. V obýváku také není. Všechno jsem prošel, ale opravdu tu nikde nebyla.
Poslední možné místo - koupelna.
Postavil jsem se před dveře a hodně komicky naslouchal, či poteče voda. Nič jsem neslyšel. Do prdele, co se s ní stalo? Zaklepal jsem na koupelnové dveře. "Pey si tam? … Tak už se sakra ozvi!" Nikdo neodpovídal a tak jsem chmatnul kliku a dveře otevřel. Nic, ve sprše nikdo nebyl, vana nebyla mokrá. Vypadalo to tak, že tu nikdo nebyl. Tak kde může být? Musel jsem se opřít o stěnu, protože se mi motala hlava a nohy se začali klepat. Co se to zase se mnou děje? Mé tělo se sesouvalo po stěně dolů a já nevěděl, proč nedokážu svoje nohy přimět k pohybu. Zrak se mi rozdvojil a já opět ucítil přesně to, co jsem cítil v té jámě. Omdlel jsem.
Probral jsem se celý upocený na podlaze. Hlavou mi problesknul celý včerejšek. Kopání, jáma, krev, Pey …
PEY!!!
Začal jsem panikařit. Ruce mi vyletěli na spánky a pevně jsem si je tlačil. AU! Ta bolest! Hlavou mi procházelo tisíce hlasů. Nerozuměl jsem jim. Byli tak tiché, no přitom řvali tak nahlas, až se mi šla roztrhnout hlava. Srdce mi zběsile bušilo. Opět ta tíha na prsou. Ten podivný pocit. Hlasy pořád řvali a já se nedokázal pohnout z místa. Hlasy na mě mluvili pořád hlasitěji a možná i trochu srozumitelněji. Bylo toho na mě moc, ale já jsem se snažil jim porozumět. Chvílemi se mi zdálo, že slyším mou matku, otce, pak i babičku. Bylo jich tam moc… až příliš. "Mluvte srozumitelně, nebo nemluvte vůbec!" zařval jsem a praštil sebou opět o podlahu.
Gerarde! Gee!
Slyšel jsem ten hlas. Jo byl to ten hlas! Hlas Pauley! Proboha to mi už úplně hráblo? A opět…
GEE!
Proč slyším hlas Pey? Musím ji najít, co když se něco stalo? Proč se ještě nevrátila? A v tom mi všechno v hlavě přestalo. Mysl přestala fungovat, hlasy přestali, na nic jsem nemyslel. Jenom mi hlavou proběhl včerejší včer a ta chvíle, když Pey řekla …
"Gee, ty sakra víš jak mě tyhle věci berou. Chtěla bych být fakt u toho!"
"…Chtěla bych být fakt u toho!"
"…Chtěla bych být fakt u toho!"
"…Chtěla bych být fakt u toho!"
A do háje, teď už asi vím, kde mám Pauley hledat. Kouknul jsem se přes okno a její auto tam nebylo. Ale proč mi nenapsala alespoň odkaz, nebo mě nevzbudila. Proboha, ten sen! Sen? To teda nebyl sen. Bože ona se se mnou opravdu loučila.

...pokráčko příště♥
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Miša Miša | Web | 16. února 2008 v 20:07 | Reagovat

no..wow... šok... šak som vravela že som to čítala s otvorenou pusou, páni XD Pey je trdlo, takéé veľké trdlo, ale tak zas, priznajme si, kto by nebol, ja by som asi tiež bola trdlo XD nie, nebola by som, ja by som zostala pri Gerardovi keby som mohla, ale také snívanie si nechám až na noc, radšej XD k deju - no proste wow, "wow" to všetko maximálne vystihuje, je to naprosto geniálne, milujem to, ako píšeš... joj bože ani nechcem aby sa táto story skončila XD

2 Susana Susana | Web | 17. února 2008 v 18:29 | Reagovat

oki v pohode komentiky nemusou bejt XD jj jdu si ťe dat k oblibenym

3 Cecily Cecily | E-mail | Web | 17. února 2008 v 23:31 | Reagovat

<333

4 Charlotte71 Charlotte71 | Web | 18. února 2008 v 16:38 | Reagovat

moje nervy...konecne som sa dockala pokracka....XD dufam ze sa Pey nic nestane...bose....to je tak napinave jak guma na trenkach pls...povedz ze sa jej nic nestane...pls...a mas to premyslene a vymakane do poslednych detailov....juuj....len pekne pis pokracko..XD

5 Piratka Piratka | Web | 19. února 2008 v 16:02 | Reagovat

ne, ona neumře, že ne....nebo...se nenakazí....to je teda detektivka....nemam slov...fakt síla...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.