Nestydím se! Žil jsem tak, jak mi srdce říkalo!

CHILDREN FROM HELL (2)

20. února 2008 v 10:12 | Nathalie |  Children from hell
Hallo,
Strašně se vám omlouvám, že jsem zapomněla na tenhle příběh. No tedy nezapomněla, ale neměla jsem to čas přepsat. Veliké PROMIŇTE. Ale chci to napravit a proto … druhá část. Snažil jsem se ji napsat co nejdelší tak doufám, že se vám to bude líbit. Díky za pozornost a pěkný zbytek dne :)
Já jsem teďko doma - Bože asi vyplivnu všechny vnitřnosti- je mi totálně špatně.
Pozn.: Myslím, že už jste asi větčina na tohle i zapomněli tak kdyby jste potřebovali TU je první díl :) Hele andílku, koukej dočkala si se :D

Už mu nezbývalo nic jiné, nežli si objednat dalšího panáka. Jednoho pro sebe a jednoho pro svou kurvu. Sice nerad jich tak volal, ale vždyť to většinu pro něj jenom kurvy byli. Až doteď. Nevěděl co se změnilo - co jeho změnilo - ale věděl, že už nechce každý večer přijít, někoho si vzít do pokoje, zašukat si a pak se opět ráno vzbudit sám. Ne, už to tak nechtěl, probůh, jak se pak musí cítit jeho hračky?
Totižto má jeden zvyk-nikdy nespí s jedním chlapem dvakrát. Neví, co si tím dokazuje snad jim dává najevo tu svou nadřazenost, nebo jim chce ukázat, že on je tu pán a oni jsou jenom kurvy na zkrácení dlouhé chvíle a pak jenom odhodit. Jo, takhle to doteď bral, nechtěl se vázat, nechtěl někoho milovat, nechtěl … bál se k někomu citově připoutat.
On dobře ví, že každéj jeden člověk potřebuje někoho milovat a být milován - a proto chodil do Lithia - kvůli lásce, kterou mu ty kluci za prachy dali.
Vlastně si platil za to, aby mu říkali to co chtěl slyšet. MILUJI TĚ! Ale on věděl, že jsou to jenom zaplacený lži. Ale chtěl ty lži slyšet pořád a pořád. Strašně moc to pro něj znamenalo, když to mohl slyšet, ty krásná slova, za které si uměl velmi štědře zaplatit. Každý věděl, že nepatří mezi ty bohaté snoby, ale když chtěl dobře odvedenou prácičku byl ochoten zaprodat i duši ďáblovi.
Chtěl být prostě milován a chtěl poznat někoho, koho by i on mohl z celého srdce milovat.
"Promiň zlato, ale už se tu bude zavírat." Probral ho hlas toho kluka, který se mu teďko odlepil z rtů.
"Pro-prom -" nedokončil ani slovo a Frank ho opět surově políbil.
"Promiň, co si to říkal? Moc jsem tě neposlouchal." Opravdu ho asi tahle osoba vyváděla z míry. Frank na něm pořád obkročmo seděl a líbal ho. Oba dva se už divili, že nemají ještě úplně neznecitlivěný rty, ale ani to by nezabránilo té jejich hře dvou šikovných a touhyplných jazyků. Frank byl poměrně drobné postavy a vážil asi tolik, jako akváriová rybka s anorexií. I proto měl Gerard ještě pořád cit v nohou. Frank se pomalu odtahoval od slaďoučkých rtíků a pak mu ještě jednou přejel špičkou jazyka po rtech.
"Říkal jsem kotě, že se tu bude za chvíli zavírat a já silně pochybuji, že bys tu chtěl zůstat celou noc úplně sám." Frank dořekl a smyslně mu přejel ukazováčkem od rtů až je stehnům. Opět mu jeho jazyk směle zkoumal klíční kost, přičemž se mu ruka dobývala do Arturových těsných kalhot.
Gerard chytnul Frankovu bradu, aby zvednul zrak .Zakoukal se mu do těch jeho hnědo-zelených pronikavých kukadel a nemohl uvěřit, že jestvuje tak překrásná bytost jako tenhle kluk.
Mněl tak nepochopitelně nevinný pohled a ten jeho úsměv - krásný no přesto plný bolesti a předstíraní - mu musel závidět i Bůh.
"Franku, tohle nemusíš." Řekl Gee a ruku mu spod kalhot vyndal.
"Ne to ty tohle nemusíš, já jsem tu od toho dělat tě šťastným." Frank nabíral na odvaze, no přesto Gerard se nedal odbít, když jednou řekl, že nemusí tak prostě nemusí. Vždycky to chtěl od kluků, jenomže teď mu něco bránilo v jeho touze. Nechtěl ho zneužít - ten jeho pohled mu zastavoval i dýchaní.
"Strašně moc ti děkuji za dnešek, bylo mi s tebou až příliš krásně." Dořekl Gerard a Fee u věnoval poslední polibek na rozloučenou. Frankie ještě vsunul naposledy ruku do Geeho jemných havraních vlasů aslezl mu z klína. Gerard se taky zvednul ze stoličky a na stůl položil prachy co si teď vyndal ze zadní kapse. Frank se jenom překvapeně zakoukal na peníze a Gepardovi vrapil polibek.
"Díky, strašně moc ti děkuji, ani nevíš, kolik si pro mě teď udělal." Se šťasným pohledem se hodil Geemu kolem krku a natisknul se na něho. Gee byl strašně rád, že může někomu pomoct, a hlavně tomuhle klukovi, a tak mu ještě pár peněz strčil nevědomky do Všeho zadní kapsy. Bylo vidět, že on prachy potřebuje a prostě no, chtěl mu dát důvod aby nezapomněl. Naštěstí si toho Frank nevšimnul .
Gee sebral své věci a šel směr výhod.Když Gee odešel z bordelu ještě se otočil jestli tam někoho náhodou neuvidí, ale ne. Nikdo tam nebyl. Po jeho odchodě nějaká holka převrátila ceduli na zavřeno. Gerard si vyndal cigaretu a opřel se tam o stěnu. Nechtělo se mu přemýšlet, ale uvnitř ho pořád něco nutilo mít myšlenky u toho kluka. Byl tak zvláštní, tak vynímečný. Byli si tak sakramentsky podobný. Když viděl, že v ruce žmoulá až jenom špaček, tak ho s přehledem hodil na zem a zapálil si další. Ani neví na co tam čekal, ale nedočkal se.
Už se chystal domů, jenomže z vedlejší uličky zaslechl nějaké nadávky a strašnej rachot.
"Ty zasraná buzno! Zkurvenej buzerante! Chcípni! Ty přiteplenej hajzlíku!"
Ihned jak slyšel tyhle nadávky se rozběhl tím směrem, bál se toho, co tam uvidí, ale opět ta jeho touha pomoct jinému. Když tam konečně doběhl jeho rozbouchané srdíčko se skoro zastavilo.
Stálo tam pár poměrně dospělých kluků a kopali do ňákého človíčka ležícího na zemi. Zůstal stát jako opařený.Nevěděl co dělat. Po pár povzbudivých nádechách zakřičel na hulvátů ať se okamžitě ztratí.Rozhodil rukama a rozběhl se za zmrzačeným tělem. Ten největší se zaškňouril, plivnul na cestu a se slovy "Já si tě ještě najdu ty malá buzno!" se ztratil za rohem uličky.
Gerard se okamžitě hodil na kolena k té do tehdy neznámé osobě. Převalil těžce dýchajícího muže na záda. Jemně mu ze zakrvavené tváře odhrnul černé vlasy ať mu lépe vidí do tváře. To zjištění mu skoro způsobilo další infarkt. Byl to ON. Ta osoba, co teď leží na zemi někde mezi hranicí životem a smrtí byl Frank.
"Bože, Franku." S hrůzou zašeptal a pohladil ho po vlasech nasáklých potem a krví.
"Gee, co tu ještě děláš?" ztěžka ze sebe dostal tuhle větu a oči se mu přivírali.
"Nesmíš omdlít, koukni se na mě. Musíš sakra k léčiteli." Gee mu podepřel hlavu, aby ho ta krev v nose neudusila.
"Ne tam nechci! Prosím jen tam ne."
"Tak ale tu nemůžeš zůstat. Pojď půjdeš ke mně."
Opatrně zvednul Frankovo tělo na ruce a pomalu šel ulicemi Paříže s polomrtvým klukem v náručí.
... pokráčko snad někdy příště ♥
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Dee Dee | Web | 20. února 2008 v 14:58 | Reagovat

Tá poseldná veta je docela brutál...ale také je to pekné celé...♥

2 Miša Miša | Web | 20. února 2008 v 17:40 | Reagovat

ja naozaj túto story milujem úplne najviac, najviac, najviac!!! preboha, prečo Frank nechce k liečiteľovi? že sa mu niečo stalo? že je niečo s ním? ale čo?! oooch zas sa nedožijem pokračka joj.. a na konci ooch som si predstavila Gerarda v dlhom čiernom kabáte jak nesie maličkú útlu postavičku (s váhou jak akváriová rybka s anorexiou XDXD) a som mimo XD joj, to je vážne úplne úžasné! chcu ešte!!

3 Anaj Anaj | Web | 21. února 2008 v 20:15 | Reagovat

paci sa mi to. fakt ma unasa ta myslienka. predstava nocneho pariza z minulosti... velmi pekne <33

4 Charlotte71 Charlotte71 | Web | 21. února 2008 v 23:41 | Reagovat

stale lepsie a lepsie....ten napad s tym ze sa to odohrava v minulosti je super....XD

5 pájina pájina | Web | 24. února 2008 v 14:53 | Reagovat

ooch tohle je nádherný<33

6 Jannica Jannica | Web | 26. října 2008 v 14:21 | Reagovat

Ah, to je krásný...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.