Nestydím se! Žil jsem tak, jak mi srdce říkalo!

SOME SORTS OF QUESTIONS ARE UNANSWERED

11. prosince 2007 v 15:04 | Nathalie
Přidávám jsem mou novou jednorázovku. Nevím, čím to je, ale zjistila jsem, že ONE SHOT mě moc baví. Takže tahle jednorázovka je hodně podivná. Ta "osoba" co vystupuje jako Mikey je jenom Frankův výplod fantazie. :D

Tohle je to pro změnu Frikey a všechno to vypráví Frank, ale jsou tam i části, kde mluví Mikey (to rozpoznáte). Tenhle příběh jsem psala ve štvrtek o třech v noci ( nebo ráno? ), takže doufám, že tam nebude poznat má unavená, ale přesto nezastavitelná mysl. Víte, byla jsem doma, totižto jsem byla nemocná, tak jsem mohla být vzhůru , nemusela jsem jít do školy :D. Sedla jsem si do obýváku a pustila DVD Moulin Rouge (boa, já ten muzikál miluju) vytáhla jsem si čokoládu, co jsem dostala od "Mikuláše" do ruky vzala už můj čtvrý sešitek, kde si píšu story a začala psát. Spustil se takovej liják, že jsem myslela, že mě tam překotí. Ty kapky mě tak znervózňovali! Já ze začátku plánovala, že si to jenom začnu, ale když mě bylo líto to nedokončit. A tak jsem psala jak žhavá pokud jsem to nedopsala až do konce. Čas přepsat to do PC jsem si našla až teď, protože ta škola mě zabíjí. Dnes jsem byla u zubařky a tak jsem toho využila a v čekárně si rozepsala další příběh. Mimochodem mám tu ještě ale pět příběhů v záloze, ale vůbec nemám čas to do kompu přepsat. Budu se snažit, co nejdříve to jsem hodit.
Tak snad už jenom ... pěkné čtení a ať se vám to líbí .... zatím páčko ♥
Vypráví jenom Frank:
Sedím tu na křesle, koukám do blba a přemýšlím. Opět přemýšlím. Dělám to teď poslední dobou až moc často. Ani nevím, či mi to nějak pomáhá, ale ty odporný myšlenky se zastavit nedají . Furt mi lezou do hlavy a já musím pořád přemýšlet. Pořád! Tak moc bych si přál zastavit to. No, oni se zastavit nedají. Smějí se a dále mi lítají v hlavě.
Znova jsem v bytě sám. Nevím, proč jsme si kupovali s Mikeym tak velký dům. Tehdy mi nepřipadal takový velký. To bude asi tím, že moje láska tu bydlela se mnou. Byli jsme spolu, byli jsme šťastný a oba jsme byli naživu. Teď tomu tak není. Ničemu z toho už tak není. Pořád nechápu kvůli komu jsme kupovali tenhle dům.
"Mikey, nevíš to?" otočil jsem hlavu na postavu ležící na posteli. Pršelo a kapky deště nervózně ťukali do oken v ložnici. Neodpovídal. Nevím, nač se vlastně ptám! Stejně tu nejsi, nikdo tu okrem mě není. A ty tu už být nemůžeš. Si jenom výplod mé choré mysle. Si jenom výplod moji fantazie. Mrtvý přeci nemůže navštívit svého truchlícího přítele."
"Mýlíš se! Já tu jsem, ale jenom v tvoji hlavě a pokud na mě budeš pořád myslet, tak tu vždycky budu. S tebou."
Než stihl Mikey doříct odvrátil jsem hlavu a opět koukal z okna.
"Ale na tebe se nedá zapomenout! Ty v mé hlavě prostě si a tam i vždycky zůstaneš. Napořád, brouku, napořád! Nechci, aby si opět odešel. Ani jsme se nerozloučili, ani jsem ti nemohl znova připomenout, jak moc tě miluji."
Zaryl jsem nehty do potahu na sedačce. Bez tebe se už nedokážu ovládat, nemůžu se kontrolovat. Všechno mi tě tu připomíná! Plánovali jsme budoucnost. Naši budoucnost, která měla být dlouhá a jenom naše, nikoho jiného, jenom moje a tvoje, lásko. Ale něco nám nepřálo. Něco, co mi tě vzalo. Miloval jsem tě, pořád miluji a vždycky budu! Proč si to musel být zrovna ty? Proč ty? Na světě je tolik lidí, proč si museli vybrat tebe? Tebe, miláčku?Slzy smutku mi stékali tváří dolů a zmáčeli mi celý triko. Tohle tričko si mi kdysi věnoval ty. Z lásky, z naší lásky.
Tak moc to bolelo. Ještě pořád to tak moc bolí. Lidi za vámi přijdou a přejí vám upřímnou soustrast. Tvrdí, že vědí, co prožíváte. Pláčou a trápí se. Ale jak dlouho? Den? Dva? Tři? Víc ne! Ale u mě je to napořád, už navěky. Bez tebe.
Oni nevědí, co to je ztratit lásku svého života. Nevědí, co to je za pocit, když vám srdce rvou z těla. Život je krutý. Radujete se a vzápětí se vám hroutí svět. Oni to nevědí. Oni tu bolest necítí.
"Zase o tom přemýšlíš?" zeptal se mě výplod moji fantazie. Jo, jasně, že o tom přemýšlím, vždyť já o tom přemýšlím pořád. Ve dne, v noci. Není v tom žádný rozdíl, temno v mém srdci je silnější než nějaké obyčejné denní světlo. Nic nechápu a nikdo mi to nedokáže vysvětlit. Nikdo mi neodpovídal, když jsem se ptal! KDO? Kdo ti to udělal? Ticho, tehdy mi měli dát odpovědi, no nedali. Nevěděli.
Mikey se zvedl z postele a zezadu ke mně přišel. Pohladil mě po vlasech. "Už o tom tolik nepřemýšlej. Na nic nepřijdeš, prostě se to stalo a ty si nijak tomu nemohl zabránit. Lásko, to je v pohodě. Přežiješ to, snad, beze mě, ne?"
"Ty nejsi on! Zmiz odsud! Ty nejsi Mikey! Mikey je mrtvý. Nelez mi do hlavy, dej mi pokoj, ztrať se!" nadávky jsem na něho chrlil přímo zběsilým tempem a přitom jsem zuřivě vstal a bušil mu pěstmi do hrudě. Ale moment! Přeci do výplodu fantazie bušit nemůžu. Jak se ho můžu dotknout?
"Ne lásko, promiň, ale ty se mě nedotýkáš. To jenom tvoje hlava tvoří vymyšlený dotyk, protože tvoje si to přeje. Ale to, že tě miluji není báchorka."
Opět jsem mu v náruči plakal. Je mi jedno, či si to představuji, abo ne. Teď mi je už všechno jedno. Nevím, čemu ještě můžu věřit. Je to všechno takový zmatený.
Stál jsem pořád v jeho těsné blízkosti a nevěděl, co mám dělat. Co dělat se sebou. S ním. S mou budoucností. S budoucností bez něj. Pořád musím myslet na to, jak strašně mi pravý Mikey chybí.
"Ty mi taky hrozně chybíš, medvídku." Chtěl mě pohladit po tváři, jenomže já ucukl.
"Nemluv jako on! Přestaň, přestaň, přestaň!!! Nemluv jako můj Mikey, ty nejsi Mikey, tak přestaň! Ty nemůžeš být můj Mikey, protože on je … mrtvý." vzlykl jsem a on mě přitáhl bližší k sobě. Silně mě objal a já opět cítil tu překrásnou vůni mikeyho těla. Znova jsem cítil jeho teplý dech na krku. Ovinul jsem své ruce kolem jeho vymyšleného těla. Opět jsem si uvědomil, jak je vysoký a hubený. Vždycky jsme si dělávali srandu, že by se mu dalo spočítat všechny žebra. Ten jeho krásný hlas, říkával mi medvídku. Tak mě pojmenoval on a jedině ON mi tak říkal, nikdo jiný to nevěděl. Byl jsem pro něho takový malý, plyšový medvídek. Nikdy mi pořádně nevysvětlil, proč mi tak říká, ale mě vždycky stačilo, že tu je se mnou. Tedy byl. Teď už není. Teď už ne.
Koho by napadlo, že se jednou ten krásný sen skončí a nikdy už nedosní? Uvízl jsem v nějaké noční můře? Nebo v zlém snu? Ne to bude asi uvěznění v realitě. V kruté realitě, v realitě bez mého Mikeyho. Pak žádám, aby jste mi dovolili jít opět snít. Chci ten sen, kde jsme spolu. Šťastný!
"Nemysli na to. Vzchop se, si přeci statečný. Vzpomínáš? Jednou jsem tě přirovnal k mušketýrům…a ty si mi řekl…"
nestihl dopovědět, skočil jsem mu do řeči, musel jsem to doříct já, něco ve mně mě to přinutilo.
"… a já ti řekl, jsem ošklivý, starý a tlustý?" tehdy, když jsem to řekl pravému Mikeymu usmál se a políbil mě. Tak tomu bylo i teď . Výplod se usmál a lehce mě políbil.
" A já ti na to s úsměvem odpověděl …" naschvál nedokončil, předpokládal, že to dořeknu já, ale já nemohl. Bylo to tak těžké nemyslet minulost a teď mě to opět trýzní. Byl jsem zticha.
" Už si na to nevzpomínáš, lásko?" zeptal se a já začal plakat. Dobře si vzpomínám. Na ty slova se nezapomíná, nikdy. Nikdy v životě na tyhle jeho slova nezapomenu. Proč jeho slova? Protože, ty slova patřili Mikeymu a ne téhle vymyšlené napodobenině. Stále jsem plakal. Bylo to tak těžké vyslovit. Mučilo mě to, sžíral pocit, že ten pravý Mikey mi už nikdy v životě nic neřekne. Slzy mi tekli obrovským proudem a zmáčeli mi celou tvář. Musím to udělat. Musím se překonat. Mikey by se pro mě chtěl překonat. Tak musím i já pro něho. Kvůli moji lásce k němu.
"Řekl si mi … řekl si mi … řekl si mi… " naprázdno jsem polkl a zavřel oči. Asi jsem doufal, že to bude tak snadnější vyslovit, když nebudu koukat na Mikeyho oči, které se mi tak hluboce zarývali do srdce. Na svých rtech jsem ucítil cosi mi tak moc známé. Jo, byli to Mikeyho rty, on mě políbil. Můj výplod mě políbil?! Ale ten polibek byl stejný, jako pravého Mikeyho. Nijak se to neodlišovalo. Opustil mé rty a na uchu jsem ucítil jeho dech.
"Miluju tě!" pošeptal mi do ouška a já měl opět tvář zalitou slzami. Pokud mi chtěl tímhle dodat odvahu, pak gratuluji. Podařilo se! V hlavě mi pořád dokola jezdili jeho slova, miluju tě! Oči jsem měl pořád zavřený, asi jsem se bál, že jdyž oči otevřu, sen se rozplyne a má mysl ho už nebude chtít zavolat spět. Odhodlal jsem se !
"Řekl si mi … že jsem statečný jako mušketýři a i proto mě tak moc … " radostně jsem otevřel oči. Už tam nebyl. Zmizel, odešel ode mě. Tichým hlasem a se smutkem jsem dořekl " … miluješ."
Opět jsem sám, bez Mikeyho, bez výplodu mé fantazie, úplně sám. Sednul jsem si do křesla. Pořád pršelo, ale ty kapky nebyli už tak nervózní jako předtím. Teď tančili a smáli se. Možno mému neštěstí? Bůhví! Já se smát nemohl. Teď ještě ne. Bez Mikeyho se smát nedá. Bez mé lásky ne! Ale pořád je tu tolik nezodpovězených otázek.
"Baby, si alespoň v nebi?"
THE END
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Gee Gee | Web | 11. prosince 2007 v 15:27 | Reagovat

Uhááá kráásný..taky píšu, ale všechno to jsou kraviny xDDD

2 Nathalie Nathalie | E-mail | Web | 11. prosince 2007 v 15:34 | Reagovat

for: Gee

:D no tak dikes .....  já vím, že píšeš, tušim znám tvůj blog , fakt super :D

3 d1ddl1nka d1ddl1nka | E-mail | Web | 11. prosince 2007 v 16:13 | Reagovat

dúfam,že ti nevadí,že sem ťa zapojila do reťazáku...

4 Cecily Cecily | E-mail | 11. prosince 2007 v 22:26 | Reagovat

čumim.. je to tak krásně napsaný, smutný, perfektní..gratuluju

5 Anaj Anaj | Web | 12. prosince 2007 v 11:40 | Reagovat

uzasne.. narazila som na tento blog nahodou, ale mam pocit, ze odteraz tu budem chodit castejsie.. je to jednym slovom uzasne. a ten koniec.. dokonaly

6 Nathalie Nathalie | E-mail | Web | 12. prosince 2007 v 15:31 | Reagovat

Holky, vy víte jak rozveselit :D Díky, všem za moc hezký komentáře :D

7 dia-iero dia-iero | Web | 12. prosince 2007 v 16:40 | Reagovat

"Baby, si alespoň v nebi?"  .*cry*    .........na viac sa nezmožem ....nadherné

8 Charlotte71 Charlotte71 | Web | 13. prosince 2007 v 16:45 | Reagovat

dokonale....som musela plakat spolu s Frankiem....=) len tak dalej

9 joža joža | 14. prosince 2007 v 9:39 | Reagovat

ahoj přihlas se ke me do souteze o nej blog ... na ... www.federer-nadal.blog.cz

10 Dark-Eye Dark-Eye | Web | 1. ledna 2008 v 4:44 | Reagovat

to nemam ráda Frikeye ae tenhle jé vážně skvělej!!!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.