Nestydím se! Žil jsem tak, jak mi srdce říkalo!

NEVER TOO LATE ... I.

9. prosince 2007 v 15:17 | Nathalie |  Never too late
Tak tu ↓↓↓ je ten spomínanej příběh :D Prosím, než se pustíte(doufám)do čtení prosím, přečtite si nejdřív NEVER TOO LATE ... úvod TADY :) díky moc a pěkné čtení ... Páčko ♥

PŘÍTOMNOST
Škatulka od cigaret. Takhle by se dal nazvat můj domov. Můj dům? Domov? Rodina? Tyhle slova nepoužívám moc často. Ty slova už ani neznám, nic pro mě neznamenají Nic z toho nemám.
Nic…nic…vůbec nic!
Rozběhl jsem se a praštil sebou o protější zeď. Jenom stěna-bílá, pěnová, matoucí, depresivní,…
Škatulka v průměru 4x4 metre, stěny jednaké barvy, materiálu. Polyester? To snad nepřekonám? Znovu sebou hodím o stěnu…sedím na měkké zemi. Ruce si pomalu vsouvám do mých tmavých, už poměrně odrostlých vlasů. Na sobě mám bíle roucho.Copak jsem v nebi?
Nééé! To já ne! Pro mě nebe není, není mi souzeno. Kde to zase jsem? Lehnu jsi na zem. Koukám do vysokého stropu. Proč tu jsem? Pročpak jsem v téhle místnosti? Je to tu na uskladnění lidí jako jsem já?Ale jakýpak jsem já?Přesně tak, škatulka od cigaret! Někdo jí nesnese ve svém životě a někteří jí zase k svému životu potřebují.Ta omamná vůně cigaretového dýmu, znovu ji cítím. Odkud jde?
Nepřítomným pohledem jsem koukl do stropu. Právě jsem utekl realitě.
MINULOST
Frank- 9 let
"Táto, ne!" křičím z plných plic a snažím se uvolnit ze sevření mého otce.
"Ne, Frankie, nebraň se. Uklidni se!" cítím otcovo zatlačení na mou hrudní kost. Nemůžu dýchat. Protočil si mě. Hodil mě na postel a přidržel mi ruce nad hlavou. Nechutně si na mě sednul.
"Nebraň se, víš, že to bolí jenom chviličku"
"Pusť mě!Pomóóóc!" vím, že mi řev nepomůže, nikdy mi nepomohl. Vím, co bude následovat, no nechci! Já to nechci!"Prosím, tati, přestaň!" no, on mi jedině vrazil facku. Prudkou ránu pěstí, omdlel jsem.
PŘÍTOMNOST
Ležím na té poměrně chladné zemi. Křičím, táto né, prosím! Do prázdna, nikomu, ničemu, samotě. Slzy mi stékají po tváři. No, já je nedokážu zastavit. Nedokážu ten nával, ten proud slané tekutiny zastavit.
Smutek…pohoršení…zloba…soucit…hrůza…strach.
Všechno najednou se mi točí v té mé pomatené hlavičce. Někdo se mě dotkl. Híknu a utíkám do kouta. Prosím o osvobození. Prosím o klid. Žebrám, ať mě nechají. Přijde za mnou někdo, nějaká postava v bílém plášti. Schoulím se do rohu a kňučím, bojím se. Sklání se nade mnou a něco mi říká. No já nevnímám. Chytí mě za hlavu a zasvítí mi do očí. Řekne: "Franku! Franku! Pane Iero! Franku! …" a pak už jenom hlas z velké dálky oznámí sestřičce … zase jsme ho ztratili.
MINULOST
Frank- 12 let
Byl jsem ve sprše. Někdo mi vešel do koupelny, neviděl jsem kdo, šampon mi stékal do očí.
No, věděl jsem, co bude následovat. Vypnul jsem vodu a rychle šmátral po ručníku. Obmotal jsem si ho kolem pásu a ….
"Dej ho pryč!" slyším hlas, je mi tak proklatě známý. Nenávidím ten hlas! Příčí se mi!
"Okamžitě si dej ten ten ručník pryč !" bojím se. Nechci dopadnout jako minule a tak poslušně odkryji nazpátek mé přední partie.
"Tak se mi to líbí." Řekne muž a úlisně si mě obhlíží."Ale táto!" štěknu se slzami v očích.
"Pšššt, nic neříkej a nebreč!" přijde chlápek, bohužel můj táta, ke mně."Ne, prosím!" řeknu, no zbytečně , jsem přeci veliký kluk a musím se o sebe postarat sám. Jo, uteču! Budu volný! Už žádný hry mého táty! V duchu si hrozně přeji odejít. Vypařit se. Ne, on by mě našel a pak by mě zabil. Začal mi jezdit rukama po bocích. Zatřásl jsem se. Z per mi unikl jenom tichý vzlyk. Chytnul mě za vlasy.
"Sakra, nekňourej!"chmatl mě a hodil o stěnu. Neustál jsem sílu mého otce a spadnul jsem, o umyvadlo se mi rozbila hlava. No jemu to vůbec nevadilo. Chmatl mě pod krkem a zvedl mě. Jednou rukou mi zastavoval dýchaní a druhou mi začal hladit část těla, kterou momentálně nesnáším hned po mém otci nejvíc na tomhle světě. Skápla mi slza. Ruku, co měl ještě před chvílí pod mým krkem přesouval k moji bradě. Pevně mě chytnul a podíval se mi do uslzených očí. "Tvé oči … jsou to máminy oči. Máš stejné oči jako tvá matka." Něžně mě pohladil po tváři. "Jenomže maminka je mrtvá!" neudržel jsem vztek a houkl na něho. Chyba! Jsem blbej, to jsem neměl dělat!
Rozepnul si pásek. Stáhl si kalhoty i s trenkami najednou. Ty trenky byli neprané snad 20 let. "Makej a nech to je lepší než minule!" zařval a za vlasy mě stáhl ke svému staříkovskému nářadí. Dusím se … nevadí mu to. Parchant! Jednou mu to všechno oplatím! Bude trpět! O to se postarám!
Když byl hotov ještě si pohrál a pak odešel. Zamknul mě v koupelně a nechal mě tam ležet na té studené zemi. Nahého, dusícího, s rozbitou hlavou a hlavně zuboženého. Mezi vzlyky jsem v kaluži vlastní krve zaspal.
PŘÍTOMNOST
Brekot. To jediné vychází z mé cely, pokoje, léčebně. "Máme ho spět!" radostně zařval ten chlap co tu byl neskutečně moc ráz. Byl tu předtím, i předtím, i předtím. Kmášu sebou ze strany na stranu, totižto jsem připoutaní ke stěně. Ne! Řemeny mě derou, ryjí do mé kůže. Znova další hromové NE! Kroutím, mykám, trhám sebou. No pouta ne a ne povolit.
MINULOST
Frank- 14 let
Ze zásuvky vytahuji sáček s mým potěšením. Kde bych bez tohohle byl? Takhle o sobě aspoň nevím.
Táto mi to káže brát, říká, že jsem pak podvojnější, jenomže já to neberu kvůli podvojnosti. Beru to kvůli chvilce zapomnění, chvilce která mě odvádí z reality. Z téhle kruté a bolestivé reality.
Až ráno, až v to prokleté ráno se mi vždycky vybaví všechny ty nechutnosti, co se mnou táta dělal. Dám si čáru.
Probral jsem se až v ložnici mého táty.Ložnici? Spíše mučírně. Nemůžu hnout rukama, trhám nimi , k sakru, jsou až moc pevně připoutané. Ležím opět v posteli a ruce mi nad hlavou drží pevná pouta. Táta se mi právě "věnuje". Škemrám o dávku. Potřebuji to … nutně!!!
Otevřel svou skříň a zpod šatů vyndal bílej prášek v sáčku. Šel pro zapalovač a lžíci. "Prosím! Čím rychleji mi to dáš, tým rychleji si přijdeš taky na svý! Prosím rychle!" Škemrám o svoje jediné potěšení na tomhle světě. Vrátil se, konečně! Obkročmo si na mě sedl, v duchu si říkám 'Franku, vydrž to, za chvíli už bude po všem'! Obsah balíčku vysypal na lžíci a zapálil zapalovač. Hypnotizoval jsem mou útěchu … bílej prášek. Tak dlouho to ohříval, pokud se prášek nezměnil v průzračnou tekutinu. Ta doba se mi zdála neskutečně dlouhá, jako kdybych čekal na vytouženou smrt a ona furt nikde! Konečně, dočkal jsem se! Tekutinu nasál do stříkačky a píchl mi to všechno do žíly. Opět ten neskutečně slastný pocit svobody. Celé tělo se mi naplnilo příjemným teplem.
Zdálo se mi, že stojím na pódiu a hrám na kytaře. Hezký sen, no, jenomže pořád mě strašně boleli ruce. Z čeho?
Probral jsem se a zjistil jsem příčinu mé bolesti. Mám je pořád svázané nad hlavou už mi pěkně modrali a cítil jsem chlad co s nich sálal. Jsem pořád nahý a klepu se.
Mám absťák. Nezvládám se ani hnout. Třesu se a celé tělo mi zalívá chladný pot. Začíná mi být špatně od žaludku. Křičím! "Dej mi něco! Udělám cokoliv!" hm, další má chyba. Neměl jsem dělat cokoliv. "Jenom za odměnu, ale dnes se musíš mimořádně snažit!" řekl táta a šel opět do své skrýše pro můj lék.
Jo, jsem závislý. Ku*va, vím to! Kdo by nebyl ochoten pro chviličku štěstí a zapomnění udělat cokoliv ?! I kyž se mi to nadevše příčí musím. Kdybych neudělal, co chce jsem už dávno mrtvej. Zabil by mě. Někdy uvažuji o tom, že to skoncuji, ale nemělo by to význam. Já nechci vlastní smrt. Já chci žít, užívat života.
Ale tíží mě jedna otázka. Šel bych do nebe? Nebo by mě peklo přivítalo s otevřenou náručí? Nééé, já chci žít, ale ne jako otrok.
Prvně se to stalo v den mých sedmých narozenin. Dodnes si pamatuji ten nechutný okamžik, nedá se to vyhnat z hlavy, tolik utrpení, strachu, bezmoci. Měl jsem svou partu a úžasnou oslavu. Kamarádi se bavili stejně dobře jako jsem se bavil já. Dokonce mi přinesli i dort. Byl krásný, krásně sladký. Na tem chutňoučkém dortíku svítilo sedm svíček. Byl to můj den. Můj a jenom můj, až do té prokleté chvíle. Šťastně jsem sfoukl svíčky a zašeptal si mé tajné přání. Jenomže tohle nebylo mé narozeninové přání! Oslava se skončila a táta mě vzal do ložnice, prý mi chce dát dárek. Překvapení.
Ano, je to tak, na ten den jsem v živote nezapomněl a ani bohužel nikdy v životě nezapomenu. Táta mě zneužívá už od mých sedmy let. No, teď mě při tem už připoutává, říká, že teď mám už sílu. Ubezpečuje se, že se mu nebudu vzpírat. A ještě řekl, že když mu nedám to co chce, pak mě zabije. Nenávidím ho!
Jednoho dne se mi podařilo vzepřít. Roztrhnul jsem provaz, sice jsem měl ruce celé od krve a dořezané, ale hlavní je, že jsem se mu vzepřel. Praštil jsem ho a běžel ke dveřím.
"Stůj!" slyším tátův řev. Obrátil jsem se a nevěřil jsem vlastním očím. V ruce držel zbraň! Můj vlastní táta na mě mířil pistolí. "Vrať se ty nevděčníku!" zařval a nabil zbraň. Ku*va, kde se tu ta zbraň sebrala? Nebudu to riskovat, vrátil jsem se. Na oplátku zase on vrátil zpět zbraň do nočního stolku.
Mé jizvy na zápěstí mě nehorázně pálili, tentokrát přivazoval pevněji. Provaz se mi zaryl přes kůži a krev se začala do něj pomalu vsakovat. "Áuuu!" syknu mezi vzlyky.
"Nekňourej už sakra!" naštvaně mi přivazoval ruce ještě pevněji a já jsem cítil už jenom slzu, která mi stékala po mé utrápené tváři.
PŘÍTOMNOST
"Áuuu!" řvu jako smyslů zbavený a cítím, jak mi jehla proniká kůží. Sedativa. Nemůžu se pohnout, jsem připoután k zdi.
K mé jediné kamarádce. Vzpomínky se mi pomalu vracejí to hlavy, ale jenom pomalu. Tak moc bych si chtěl vzpomenout, proč tu jsem. Tak moc!
Už nevím, co je realita. Pláču. Cítím, jak mi pouta bolestivě pronikají kůží na zápěstích.
"Kde to, k sakru, jsem?"
"Pane Iero, vy si nevzpomínáte?" koukl jsem na doktora pohledem ala vypadám snad, že snad vím, kde jsem?
"Pane jste ve psychiatrické léčebně. Už to je něco přes čtyři měsíce." Řekl a mě se zatemnělo před očima. Lže, určitě mi lže. To nemůže být čtyři měsíce. Vždyť tenhle můj bílej pokojíček nemůžu obývat už čtvrt roka! Ale ne já nemůžu být na psychiatrii, proč bych tu byl, když mě nic není?!
Trhal jsem sebou a házel svýma připoutanýma ručena. Slyším jak na mě pořád ten pomatený chlap v bílém mluví. Říká něco jako, překonejte to! Buďte silný! Nevzdávejte to!
Copak ku*va umírám? Mluví tak divně! Vzpomínám si, ale jenom útržkově. Bílý páníček pořád něco žvanil. No já ho nevnímal. Přemýšlel jsem… co mi je, když jsem zavřen na psychiatrii? Copak jsem provedl?
Po stěně jsem se sesunul dolů na zem. Pouta mi moc nedovolili, ale já bych už teďko sám nedokázal ustát. Ruky jsem obepnul kolem kolen. Byl jsem tak prázdný, to prázdno v mé hlavě! Nic to nechtělo vyplnit, nic, vůbec nic. Žádné vzpomínky. Nic! Bolestivě jsem zařval, když mi hlavou a rukama projela prudká bolest.
MINULOST
Frank- 15 let
Škola končí a já se jako vždycky s hrůzou a nepřekonatelným strachem vracím domů. Ruce se mi klepou, mozek přestává fungovat. Kladu si znova ty otázky. Co mi dnes udělá? Co dnes bude? Co bude se mnou?
Šel jsem tím nejpomalejším tempem na celým tomhle zpropadeným světe. Moc jsem se bál. Nechtěl jsem zase dělat otroka. Probůh, jak moc bych ho donutil s tímhle přestat. Ale nejde to. Vždycky to dopadne stejně. Já v slzách a křikem připoutaný ke stěně, nebo k něčemu ještě pevnějšímu. Jenomže teďko mi to už dochází. Jedna moc podstatná věc. Nikdy není příliš pozdě. No jo, no se mi říká, ale už jsem to několikrát zkoušel. Vzepřít se.
Samozřejmě to dopadlo jak jsem očekával. Pokaždé mě zbil, nebo mi něco píchl a já o sobě zase nevěděl.
Ach ta moje závislost. Droga. Hm, teď je jediná má závislost pomyšlení na to, jak s tímhle vším skoncovat. Zakřičet prostě STOP a zabránit mému otci, aby mi ubližoval.
.... pokračování příště ♥
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 d1ddl1nka d1ddl1nka | Web | 9. prosince 2007 v 18:43 | Reagovat

Ach ty a ružová???Co sa deje???A ani mi nepovíš adresu tvojho new blogu???Jako to si všetko musím vyšnupat sama???Mno teraz sem jako urazená!!! A moc!!!A este ze si nebyla v kostele a ja tam zas musela tvrdnut sama,bo aj Dia sa na mna vykaslala!!! Blee

K temu(abo k tej)  story je úžasná tak jak tvoje všetko a kedže si mi ešte nedala prečítat konec takže pohni tým tvojím zadkem nech to tu už je!!!Potom sa mozno aj prestanem hnevať ;-)

2 dead angel dead angel | Web | 9. prosince 2007 v 19:05 | Reagovat

POKRACOWAT!!!!!XDDDD

JE TO UZASNE =)

3 Nathalie Nathalie | E-mail | Web | 9. prosince 2007 v 19:12 | Reagovat

for d1ddl1nka:

Jasně madam, jak moje pani rozkáže :D a k tomu kostelu ... no já jsem se zahrála na opět  pochorobní bolesti hlavy :D a ono to ku podivu vyšlo:D Takže jsem nemusela jít do kostela a ty chudinka si tam trčala sama :( Sorry, takže nakonec tvoje babka neustúpila? To máš blbé :(

A jsem moc ráda, že se ti líbí :D ......... no a ta růžová, no ... hmmm hmmm.... to neni růžová, to je FIALOVÁ ... ano?! A aj keby to byla růžová, tak NĚKDO mě asi inspiroval, že?! HM! :D

4 Nathalie Nathalie | E-mail | Web | 9. prosince 2007 v 19:14 | Reagovat

for dead angel :

Díky, no neboj, pokračko bude hned uveřejněný, jenomže musím ještě chvíli počkat , aby jsem to tady hned nezahustila :D a ještě jednou ... díky :D

5 Charlotte71 Charlotte71 | Web | 10. prosince 2007 v 15:41 | Reagovat

Wow.....je to fakt zaujímavé.....aj keď to nie je frerard ani nič také...tak som od toho nemohla odtrhnúť zrak až kým som to nedočítala do konca....teším sa na pokračko...XD

6 Cecily Cecily | E-mail | 11. prosince 2007 v 0:20 | Reagovat

tak tohle je fakt hodně drsnej příběh, až je mi s toho chvílema špatně od žaludku.. hodně drsný. ale nádherně napsaný..

7 Nathalie Nathalie | E-mail | Web | 11. prosince 2007 v 15:40 | Reagovat

For all:

Jéééj, až takový pozitivní ohlasy jsem popravdě nečekala ... vy víte jak zlepšit den :D

8 majenka majenka | 11. prosince 2007 v 16:17 | Reagovat

Je to fakt skvělé... Dlouho jsem nečetla něco tak pěkně napsaného...

9 dia-iero dia-iero | Web | 17. prosince 2007 v 15:19 | Reagovat

chudaček Frankie ...:( ......wonderful :)

10 Dark-Eye Dark-Eye | Web | 1. ledna 2008 v 4:36 | Reagovat

krása krása krása..fakt nádherný!!!!dokonalý!!

11 XDXD XDXD | Web | 12. ledna 2008 v 13:28 | Reagovat

Jeeeeeeeee to je úžasné :´(.. Ale tak jako zabila bych jeho tatu :´( xD.. Jako du na další díl, mám absťák xD..

12 RavVven RavVven | Web | 23. července 2008 v 20:04 | Reagovat

boze to je uzasni :') uz wem preco nechcela tvoja mama aby to citali aj ostatny, je to napsany tak...realisticky :D

inak skvely :D du na dalsi dil :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.